Byl to rok cca 1999, když jsem poprvé onemocněl boreliozou a dalo by se říct že od toho data jsem schopen povyprávět, co si na to konto do dneška pamatuji a co jsem zažil.

Máme rok 2025

Asi jako u spousty čtenářů zde, to vlastně začalo trošku jinak – byl jsem jinoch v rozpuku, sportoval jsem, honil jsem holky ale to tak nějak bylo překaženo náhlými obtížemi. Byly přesně dvojího rázu:

• bušení srdce
• úzkosti

První cesta vedla na kardio, dali holter a nezjistilo se nic. Úzkosti pokračovaly ještě pár týdnů. Pak se máma mojí tehdejší holky zmínila, že navštěvuje se svým aktuálním partnerem jistého lékaře z podkrkonoší a že mu léčí boreliozu, která i přes dlouhou hospitalizaci vedla pomalu už k úplnému konci… tak to tenkrát bylo.

A padla zmínka, že by se mohlo jednat i o stejné potíže u mě. Nicméně, následovalo ověření situace objednáním a návštěvou u onoho lidového lékaře. Doktor z podkrkonoší byl opravdu srdcař a lidovej chlap.

Dal kapičky a já se svojí holkou chodil dál 🙂 za 2 měsíce pro další kapičky a za pár měsíců bylo už dobře.

Další nákaza se dostavila asi o rok později a postup byl obdobný. Vyléčil jsem se a musím řict, že jsem měl od boreliozy na řekněme, asi 6-7 let, klid. Během té doby se nákaza nedostavovala ale u zmíněného lékaře jsem od té doby léčil prakticky vše.

V mezičase, někdy kolem druhé nákazy či krátce po ní, mi ještě otékaly krční mandle a od zmíněného lékaře jsem si ale poradit už nenechal a mandle si na výslovnou žádost nechal vytrhnout.

Tuto věc hodnotím, jako hodnou ještě zmínky, mimo hlavní osu tohoto příběhu ale je to věc hodně soukromá a dále se přidržím hlavního nosného příbehu – co to jen dá.

Zkráta dělil jsem v ten okamžik ještě stále doktory na 1 lékaře z podkrkonoší, který léčí boreliozu a na ty ostatní. To se časem změnilo a onoho slavného lékaře jsem pak už navštěvoval doslova s každou rýmičkou.

3. nákaza borélií se identifikovala někdy kolem cca 27-29 roku věku, tedy po 6 letech ale to už jsme jí odhalovali během sezení, kam jsem docházel většinou s problémy s nachlazením. Jestli tam ta borélie byla léčena i v mezidobí, už si přesně nepamatuji ale není to úplně důležité.

Důležitější je, že do onoho věku cca 33 let mi borélie nenavozovala jiných obtíží, než obtíží se stavy úzkosti. Ostatní problémy se přidaly až později a úzkosti spíše přešli v táhlé ale zcela (terapií z jednoho samého systému, který léčí boreliozu) zvladatalné deprese. Jestli to dnes v mých prakticky 50 letech, ta deprese je způsobena i jinými vlivy, nevím ale je mi to celkem jedno. Terapie funguje a já mám na problémy spojené s boreliozou svůj názor.

já mám svůj názor

Se zmíněným lékařem se mi podařilo nakonec dělit se v Praze (Nupacká ulice číslo 7) o jeho prostor podnikání po dobu 3,5 let a tak jsem měl vlastně i docela slušné štěstí, že jsme si shihli, než v roce 2014 zemřel, říct ještě pár věcí a vyměnit pár názorů. Prosím pěkně ale byly to názory a dotazy cca 30ti letého vs. 60ti letého – tak prosím vnímat v tomto světle.

Dnes to ale vypadá, že nicméně, jsem zatím jediný živoucí člověk, který je schopen na jeho konto něco napsat a vybavit si pár vzpomínek současně. Lidé, kteří vědí o koho jde, tak se jistě v tomto příběhu také najdou. Pokud zde jsou ale nějací jiní, kteří chtějí zavzpomínat anebo něco napsat, budu rád, když se mi ozvou.

Nyní se ještě vrátím v čase před rok 2014, stalo se to až někdy v roce 2009, kdy jsem ale zdravotně spadnul někam, kde se mi v té době sakra nelíbilo být. Byl jsem pořád mladý, bylo mi 33 let – a nebudu popisovat, jak jsem žil – s ohledem na fakt, že ani dnes nežiju úplně normálně, tak tomu nebylo stejně tak předtím.

Nicméně, jsem přes zimu dostal nějakou virozu a za 2-3 dny jsem se zvedal z postele úplně zatuhlý. Postihnul mě jakýsi postinfekční revmatismus a problémy s klouby mám dodnes. Dnes se tomu více-méně směji, je mi to již jedno ale tenkrát jsem to fakt prožíval hodně silně. Představa, že se mi chodí špatně po výletech s krosnou naloženou až po okraj, mě drtila.

Ale i na to si člověk zvykne, koupíte si za čas auto a může z vás být klidně více městský člověk. I po úmrtí tohoto lékaře, však zůstává potřeba léčby nosodami tohoto již zesnulého lékaře – potřebná. Kde se ty nosody i nadále berou, si ponechám jako soukromé tajemství – nechci totiž vyzrazovat mnoho, o lidech, kteří si to třeba nepřejí.

gro příběhu

Dostávám se vlastně nyní konečně do bodu, kdy mohu nějak obšírněji popsat ten biorezonační příběh. Nakonec, bylo to přesně ten rok, co zemřel podkrkonošský lékař jsem si koupil obytné auto a jel jsem cestovat a měl jsem možnost více prokouknout i další alternativní terapie, které se zejména motaly kolem systému BICOM.

Navšívil jsem lidi s Bicomem nejen v Čechách a na Moravě, ale také v Řecku, Itálii, Srbsku, Slovinsku, Slovensku… a možná ještě někde jinde.

Doposud občas zajedu na ono zařízení podpořit imunitu v nachlazení, ale vím, co vlastně Bicom umí či neumí s Boreliozou. Věnujme tomu pár následujících řádků:

• zařízení Bicom zcela jistě neumí řešit Boreliozu dobře
• vyvolá haló efekt a člověk je do dvou neděl, kde byl
• zařízení Bicom umí pomoci s potravinovími intolerancemi
• zařízení Bicom umí pomoci se závislostmi ale univerzální stroj to není

Kurzy a řekněme škola Bicomu, vychovává podobně jako třeba další firmy, armádu pěšáků bez často vlastního názoru ale často bez zkušenostní s boreliozou. Ať lékaři či nelékaři téměř bez výjimky, vám budou tvrdit, že chyba se dá napravit v organismu tak, aby se sám uměl s boreliemi vypořádat. S těmito dogamatickým názory však nelze absolutně souhlasit.