Teprve když se mi ozvala jeho rodina, rozhodl jsem se tuto vzpomínku dokončit, pokud je vůbec možné dokončit skicu o člověku jeho formátu. Poznal jsem ho ještě jako mladý jinoch na konci devadesátých let, kdy spolupracoval s věhlasným centrem celostní medicíny, které později z etických důvodů opustil. Sám by slovo „etika“ možná ani nepoužil – spíše jen řekl, že „s některými praktikami nemohl souhlasit“ a raději odešel.
Byl nesmírně skromný a svou práci chápal jako poslání. V jeho ordinaci se setkávali jak dětské, tak dospělé případy, které jinde řešit neuměli. Výraz „alternativní“ medicína je v jeho případě zavádějící – on ji vnímal spíše jako doplněk, paralelu ke klasické léčbě. Měl hluboký vhled do problematiky boreliózy a jeho znalosti byly mezi pacienty vyhlášené.
Setkávání a osobní vzpomínky
S ním jsem se setkával od konce devadesátých let až do roku 2013. V letech 2006–2009 jsme navíc sdíleli prostory jednoho strašnického bytu, kde působil – vídali jsme se téměř každý týden a vedli rozhovory nejen o zdraví, ale i o životě a společnosti. Často přijížděl se svou asistentkou do Prahy, aby celý den věnoval pacientům, a ani vysoký počet vyšetření ho nepřipravil o jeho typický humor.
Byl to člověk, který dokázal během chvíle vytvořit atmosféru důvěry. Měl dar, že jste mu svěřili i to, co jste sami neplánovali říct – a nikdy tuto důvěru nezneužil. Pocházel z Podkrkonoší, vystudoval medicínu a pracoval jako pediatr. Trpěl chronickou boreliózou, což ho vedlo k hledání nových postupů a metod, kterými dokázal pomoci nejen sobě, ale i mnoha jiným.
Jeho nasazení bylo obdivuhodné. Pracoval téměř neustále, často šest až sedm dní v týdnu, a přesto si vždy našel čas na lidské slovo a pochopení. Přestože po sobě nezanechal mnoho psaných záznamů, jeho odkaz zůstává v paměti těch, kterým pomohl. Tato vzpomínka je jen malým pokusem zachytit jeho velikost a lidskost.
